Kvůli poškozenému mozku si musela každý malý pokrok těžce vybojovat. Co se zdravé děti naučí za měsíc, to nám trvalo roky. Sotva by ale někdo uvěřil, že dojde tak daleko.
Mnoho z vás se možná pozastaví, jak se můžu radovat z malých krůčků, když své vrstevníky nikdy nedožene. Mohu, protože jsem byla připravená na daleko horší variantu.
Co bude dál, nikdo neví. Pravda je, že těžké to bude především pro mě. Naučila jsem se spoléhat jen na sebe, já jako maminka můžu Verunce nejvíce pomoci, pak je na řadě škola a ostatní.
Když nebudu fungovat já, nebude dobře ani Verunce.
Kdo nás ještě nezná, může se více dočíst na našich starých stránkách: www.verunkasramkova.webnode.cz
